Druhý zápas sliboval šanci na první vítězství. Slavkov v prvním duelu s brněnským týmem obdržel pověstné kilo a do našeho utkání vstupoval poměrně zaraženě. Jak se nám v prvním utkání dařilo plus mínus správně vhazovat a udržovat soustředění, druhé utkání vypadalo úplně opačně. Třebíčští tahouni se přepnuli do hrdinského módu, snažili se všechny situace řešit individuálně, bez souhry, a tak obrovské množství našich akcí končilo zbytečnými ztrátami.

Stejně tak jsme špatně vhazovali a nedokázali jsme nasadit prakticky žádný obranný doskok. Přestože jsme tím soupeři dovolovali v každém útoku hned několik šancí ke skórování, dařilo se nám po většinu zápasu udržet lehké vedení. Bylo ale jasné, že s nasazeným výkonem nejde fungovat až do konce utkání. Což se i potvrdilo, když jsme v polovině poslední čtvrtiny přišli o vedení a v nervózní koncovce už se nám nepříznivý vývoj nepodařilo zvrátit.

Zápas proti Slavkovu byl tedy velmi silnou připomínkou, že se balon nenaháže do koše sám, že se soupeřovi útočníci sami nezbaví balonu a hlavně, že bez týmové souhry basket fungovat nemůže. Věříme, že jsme si z této zkušenosti dokázali vzít ponaučení a naše další výkony budou opět o krůček lepší.