Ano, dostali jsme klepec. Ano, byl zcela zasloužený. Ano, musíme si přiznat, že Vyškováci byli týmem úplně jiných kvalit. Naším úkolem tedy bylo, nedat nic zadarmo a pokusit se co nejvíc útočných akcí dotáhnout k zakončení. Hned první čtvrtina naznačila, v jakém duchu se bude celý zápas odehrávat. Třebíčští svěřenci těžko hledali správné obranné postavení, uvolňovali dálnice pro snadné nájezdy do koše a nedařilo se jim ani v doskoku, kde Vyškováci ukazovali mnohem větší chuť "urvat" balon pro sebe.

V útoku jsme zase horko těžko bojovali s tlakem od bránících soupeřů, kteří nutili naše hráče do maximálního soustředění na driblink, z čehož plynul žalostně nízký počet přihrávek a celkově velmi individualistická hra. Zápas byl ze strany rozhodčích veden poměrně benevolentně, což je, doufejme, trend, se kterým se budeme setkávat i dál. Hra měla spád a každý hráč na hřišti poznal velmi jasně, že v basketu člověk nedostane nic zadarmo. Postupem času se nám ale dařilo dostávat se více do hry a doufejme, že jsme v některých chvílích Vyškovským cestu ke koši alespoň znepříjemnili.

Největším problémem prvního zápasu se tak stalo obtížné vhazování, kdy naše děti, jakoby zapomněli správné nabíhání pro balon. Na tom musíme zapracovat ze všeho nejvíc. Ke cti našim dětem slouží především to, že všichni skutečně bojovali až do závěrečného hvizdu a nenechali se zdeptat jednoznačným skóre zápasu.