Po vítězném zápase jsme se ubytovali v Kyjově a s vědomím, že máme víc než 13 hodin do zápasu jsme vyrazili na večeři. Bohužel tam měli kýbl za 350 a tím pádem bylo dopředu jasný, že právě tam prohrajeme nedělní zápas. Co čert nechtěl, tak kýble měli i na diskotéce, kde se to neslo v duchu devadesátek. I naše nedělní hra vypadala, jak v roce 92, drželi jsme se jen do patnácté minuty než domácí provedli trojkovou smršť.

Za zmínku jen stojí mávající scénka do kamery a že se nám podařilo odjet v plném počtu domů. Za 14 dní vyrážíme k nedělnímu zápasu do Slavičína, kde se pokusíme vrátit na vítěznou vlnu.