Slušně zaplněná hala viděla tragický výkon domácích borců. K dlouhodobě zraněnému Čermákovi se přidali Balko, Špaček a hodinu před zápasem Jančář. I přes komplikace odhodlání v šatně bylo veliké, jen jsme ho při nástupu do zápasu v šatně pozapomněli.

Vstup do zápasu, resp. první 2 minuty byly dobrý, hned jsme vedli 5:1, ale to bylo vše. Od té doby na hřišti existoval pouze jeden tým. Žďár nám názorně ukázal jak hrát organizovaně v obraně i útoku, kdy jejich hráči o sobě věděli. Bohužel jeden trénink za dva měsíce, kdy se slezem kompletní na tréninku nám na úspěchy nestačí. Chybí sehranost...a v tomhle zápase i bojovnost. Bohužel naše bojovnost se projevila tak, že nejbojovnějším a nejlepším třebíčským hráčem na hřišti byl se zraněnou rukou (projevilo se na TH) Radim Černý.

Zpátky k zápasu. Do třetí čtvrtky jsme chtěli soupeře překvapit zónou. Nepřekvapili jsme. Žďár trefil vše co šlo i nešlo. Byl v laufu a my dole. Ve třetí čtvrtce ještě Daniel Černý rozšířil listinu zraněných. Potom co jsme nepřekvapili zónou se zápas už jen dohrával. Žďár zvesela a my se sklopenou hlavou...