V neděli jsme si chtěli spravit chuť u posledního týmu soutěže Jiskry Kyjov. Po cestě jsme ještě v Brně nabrali pana inženýra (do poslední vteřiny nikdo nechápal proč ho bereme). V Kyjově nás čekala útulná hala a nažhavený domácí tým, který si na nás brousil zuby za zápas v Třebíči, kde dostal o padesát. Do kyjovského zápasu jsme nastoupili tentokrát nekoncentrovaně. Kyjov byl lepší, naštěstí brzo jsme si uvědomili, že musíme taky běhat. Od té doby jsme srovnali krok a začali být lepším týmem než domácí. Na skóre se to bohužel moc neprojevovalo, protože jsme nedokázali proměňovat vyložené šoupáky. Opět! Nemuseli jsme se tahat do konce (i když konec byl sladkej) a vyhrát o 15-20 bodů. Teď už k tomu sladkému konci. Za stavu 65:65 jsme po neúspěšené střele domácího hráče doskočili odražený míč, který převzal pan inženýr Balko a po úžasném crossoveru to tam s klaksonem prdl od půlky, my vyhráli a taky pochopili proč jsme ho vzali! Konec dobrý, všechno dobré, takže jedinou stinnou stránkou utkání je zranění našeho rozehrávače a nahrávače Radima Černého a trošku slabší Klepiš v podání Sonyho.